Zhodnocení 1. etapy naší cesty

Rok a čtvrt na cestách... aneb, co nám dal a co nám vzal?

Pamatuji si s naprostou přesností naše pocity, když jsme 2.7.2017 opouštěli náš milovaný byt a vydávali jsme se za prací do Holandska. Tehdy jsme měli neskutečný strach, každý den jsme si říkali, co to sakra děláme a hlavně proč to děláme. Přišlo nám to naprosto šílené. Veškerý majetek jsme prodali a co nám zbylo, vlezlo se do pár krabic a ty jsme ponechali u rodičů v garáži a ve skladu. Neměli jsme byt, práci, paušál, žádné závazky a vlastně ani nic co by nás zařazovalo do tohoto systému.

Po návratu z Holandska jsme v ČR řešili nějaké potíže s úřady a připravovali jsme se na cestu do zemí Jihovýchodní Asie. Spávali jsme u kamarádů, občas u rodičů na matracích a tak podobně. Prostě pravý travel life. Náš plán byl poněkud kontroverzní a v té době jsme si na plno neuvědomovali, jak to vlastně chodí. I když z armády mám s plánováním a práce s mapou zkušenosti, plánovat něco tak obrovského a na několik let, se nedá rovna ničemu co jsem doposud dělal. Viděli jsme to velmi růžově a podcenili jsme téměř vše co šlo. Až na bezpečnost! V té jsme fakt dobří. 😀

Dnes vám s čistým svědomím mohu potvrdit, že plánovat cestování kolem světa prostě nelze. Nelze to naplánovat a to z jednoho prostého důvodu. Během vašeho cestování se vyvíjíte rychleji než kdy dříve a mění se vám tím i vaše uvažování, přání, touhy a také, bohužel i zdravotní stav. Zjistíte, že země kterou jste si dopodrobna naplánovali na vašich Googl maps, v realitě vypadá naprosto odlišně a vy, cestu s 35 kg výstroje prostě nedáte. A je jedno kdo jste, nebo čím jste byli. Co nám tedy ukazují první řádky tohoto tragikomického žvástu? Zaměřte se na bezpečnost, neplánujte, protože to nemá smysl, mapa je od reality prostě totálně odlišná. No a nepřehánějte to s váhou vašeho zavazadla. My jsme se balili vlastně na tři léta, takže jsme s sebou měli vše. Materiál jsme do ČR posílali celkem třikrát a stálo nás to neskutečné finance. 😀 Dnes již víme o vybavení, které máme ozkoušené a víme co si zabalit na další etapu. Ale stálo nás to neskutečného omezování, nervů, financí a bolavých zad.

Zprvu jsme měli ze všeho strach, z objednávání letenek, z rezervací hostelů, z komunikace, transportů a dalo by se pokračovat mnohem déle. Dnes si připadáme jako veteráni a nemůže nás nic překvapit 😀 ale je to falešný pocit. Na cestách vás může překvapit vše a vždy, to si pamatujte. Nicméně se na cestách cítíme daleko lépe, než například zavřeni v bytě na sídlišti. Proč tomu tak je? Říká to každý, ale proč? Ptáte se také na tyto věci? Je to jednoduché.

Člověk je věčně nespokojený tvor, ale jako fakt nespokojený. Znám to například od sebe. Když jsem sloužil v armádě, měl jsem vše. Bývalou přítelkyni, byt, práci, skvělý plat, majetek, spoustu kravin v bytě a svůj stres jsem zlehčoval nakupováním drahého taktického vybavení, dalších kravin co se jen váleli v bytě, no a tak to šlo dál. Když jsem z armády odešel, můj majetek i postavení kleslo. Cítil jsem se však stále komfortně, neboť jsem žil s Míšou v bytě a měli jsme se fajn. Vlastně nám nic nechybělo a během cest jsme na tento náš život nespočetně krát vzpomínali. Ale stále jsme nebyli spokojení a v životech nám něco scházelo. Po tom co jsme se s batohy na zádech, rozhodli objevovat svět, pocit nespokojenosti přetrval. Ale pouze na velmi nízké úrovni. Proč tomu tak je?

Jako lidé si nevážíme toho co máme, ale chceme stále víc. Když máme víc, chceme ještě víc a tento nekonečný kolotoč se neustále zvětšuje a my pomalu umíráme pod tíhou našeho ,,chci,,. Pokud máte svůj život sbalen v batohu, chcete pouze jíst a spát. Občas řešíte trable, jako co budeme jíst. Kde budu spát a bolí mě celé tělo. Nesnáším svůj batoh a na vše už prdím. Začnete se ale probouzet a chápat pravou podstatu života. Mít nic, je stokrát lepší, než mít vše. Protože pokud máte svůj vlastní život jako prioritu, vnímáte pocit života daleko více naplno. Pokud bych měl vyzvednout jednu věc, co jsme se ve světě naučili, je to právě toto. Nekupujte věci, šťastné vás neudělají. Dělejte lepší vás vlastní život, věnujte se sami sobě a také ostatním lidem, které máte rádi. To je důležité.

Foto: Odlehlé území v Thajsku / TRAVEL HELPERS CZ

Pokud bychom měli ale napsat něco konstruktivního, co by vám například na cestách pomohlo, určitě nepodceňujte lékárničku. Ta nám na cestách doslova zachraňovala životy a to beze srandy. Nepodceňujte dehydrataci. Kdybychom my tuto hrozbu podcenili, nejspíše bychom zde s vámi už tento monolog nevedli. Netahejte s sebou mnoho věcí, lehký batoh je jednodušší na cestování. Avšak zůstaňte stále připraveni. Počasí se může změnit v okamžiku a je neúprosné, vždy tedy počítejte s tím nejhorším. Oheň je váš nejlepší přítel a i když jste profesionál přes techniky přežití, zapalovač, nebo sirky by neměli opustit vaší kapsu. Nikdy! No a na křesadlo nespoléhejte. Jiskry totiž vlhkost nemají příliš v lásce. Mobil je nejlepší pomůcka pro přežití a proto by měla zůstat stále nabitá. Power-banka je věc, která by měla mít vaší pozornost. Chovejte se k přírodě s respektem a úctou, vím že to zní jako klišé, ale karma skutečně funguje a tak jak se budete chovat k přírodě, bude se ona chovat k vám. Ve světě obecně, je skutečně bezpečno. Měli jsme z toho strašný strach, až nás to občas paralyzovalo. Lidé jsou většinou hodní a neublíží vám. Dodržujte však jejich kulturu a nikdy, nikomu nevěřte. Hlídejte sebe a své věci a potom zjistíte, že na prahu Evropy je daleko nebezpečněji, než v pralese mezi slony a jedovatými hady. My jsme toho procestovali celkem dost a nikdy jsme neměli problém s lidmi. Vždy jsme ale dodržovali základní bezpečnostní návyky. A jako poslední, nejdůležitější věc.. před cestou navštivte svého stomatologa a nechte se důkladně prohlédnout, včetně rentgenových snímků!!!

Už jsem od hlavního tématu trochu odbočil, takže pokud vás bezpečnost zajímá do hloubky, sledujte nás i nadále a my pokračujeme dál.

↓↓↓

Abychom zde podali nějaký verdikt o tom, co nám cestování vzalo, bylo by to nejspíše nějaké to zdraví. I když se člověk snaží, občas si s sebou z cest, něco málo přiveze. U mě to je zlatý Stafylokok, obrovský zánět dásně z mrtvého zubu a nějaké ty houbovité problémy. Míša si z Kambodže přivezla Iráckou bakterii, která odolává snad všem antibiotikům. No ano, i toto k cestování patří.

V tuto chvíli jsme sice doma, ale duchem stále ve světě. Cestování je skutečně návykové a zanechává ve vás jen to nejlepší. Na špatné věci zapomenete, trable vás ponaučí a vy se tím stanete silnější. Máme v hlavách pořád zmatek. Na jednu stranu naší zemi milujeme a uvědomujeme si, že jsme opravdu jedna z nejlepších zemí na světě, ale na stranu druhou nás svět stále volá. Víc a víc. Po více jak roce, bydlíme opět v bytě a cítíme se nešťastně. Po-návratová deprese je asi vážně skutečná, i když jsme tomu před týdnem nevěřili. Nejprve musíme dát naše zdraví trochu do pořádku, zmodernizujeme naší video techniku a až bude vše připravené, vyrazíme dál. Sice nevíme kam a kdy, ale o tom to přesně je. Nic neplánovat a nechávat se unášet.

Foto: Na cestě poznáte tolik báječných lidí / TRAVEL HELPERS CZ

Naše cesta tedy rozhodně nekončí, ba naopak... s novým vědomím, s novou silou a motivací, se připravujeme na další etapu. Zůstaňte s námi... budou se dít velké věci. 🙂